MENU

 
TOPlist
 
 

 
Jak jsem se učil plavat
 
 

Léta Páně 1985, když mi bylo asi tak 6 let, můj otec mě učil plavat. Tatík byl vášnivý plavec a svého času platil za výtečného amatérského potápěče. Ne nedarmo se mu říkalo tzv. „Rybí muž“, to poněvadž byla voda jeho druhým domovem. To on jediný v době předrevoluční, dokázal vydržet pod vodní hladinou, třeba i v planktonu, více než 1 hodinu, což byl jeho osobní rekord.
Inu nuže! Abychom se dostali k tomu slavnému dni plovacímu, tak začnu s rozpravou. Bylo to asi někdy po polední, když otce napadla tato hříšná myšlenka. Z počátku jsem se zdráhal uvěřit tátovým slibům, že si budu moct doplavat k moři třeba na Sicílii, ale pak jsem se nechal umluvit na voňavý, čerstvě vypečený dalamánek. K vodě jsme dorazili o půl třetí a mé nadšení se stále nedostavovalo. Pro změnu můj otec byl nadšený za dva. Okamžitě se vysvlékl do zánovních plavek, skočil do vody trojité salto s pěti vruty a s velkým nadšením a elegancí sobě vlastní mi ukazoval ze svého arzenálu nesčetné kombinace potápěčského umu. Perfektní bezchybné vystoupení doplnil komentářem z příručky potápěčské hantýrky. A do prkýnka! Právě jsem byl vyzván k vkročení do obydlí vodních bytostí. Pomalými krůčky jsem se přiblížil do mokrého neznáma. Zprvu mě otec držel a zasvěcoval můj nezkušený mrňavý mozeček do neuvěřitelného světa temp a plaveckých dovedností. Po chvilce trapného mávaní rukama mě otec pustil. „Hurá, umim plavat!!!“ zvolal jsem a doplaval doprostřed rybníka či jezera (to už si nepamatuji). Mou radost však zhatil Newtonův zákon. Začal jsem se topit! Křičel jsem jak zběsilý. Asi za 5 minut mě otec zmerčil a chystal se mi na pomoc. Tomu však zabránily vodní řasy, jenž se připletly otcovi pod nohy. Je zle, pomyslel si tatík. Nabyl jsem přesvědčení, že je se mnou ámen. Naštěstí nám šla moje maminka dát oběd. Asi po deseti minutách, když se na nás dodívala tak hodila tátovi nožik, ten využil zkušenosti nasbírané potápěčskou praxí a odřízl řasy. Už už na mě otec natahoval ruku, ale bylo pozdě. Utonul jsem.
Co bylo dál nevím. Jen to, že jsem se probudil a nikdy do vody nevlezu ani se jí nedotknu!!!

 

AUTOR: PETR BOBEK

 
   
Winfrskrec page 2008 Designed by Blind Clown