MENU

 
TOPlist
 
 

 
Narcis a Vincek, aneb ten hoch už potřeboval za vyučení
 
 

Stala se událost, že bratrům Narcisovi a Vinckovi přijel na víkend bratranec Jarek. Byl z města, z bohaté rodiny, všecko měl, všude se chlubil a často mu za to lidé rozbíjeli hubu. Jenže čím více byl bit, tím více provokoval, anebo hůř, běžel s brekem domů. Lidé v jeho okolí ho zkrátka nesnášeli. Stejně tak i Narcis s Vinckem.
Pokaždé, když k nim přejel, dělali mu naschvály, jako kupříkladu schovávání trenek, když se koupal jen tak, nebo mu strkali za krk chcíplé potkany a on děsivě ječel, anebo tak podobně. Jenže teď se situace zesložitěla. Jarkův otec, strýc Bořivoj umřel a teta Blažena si namluvila bohatého podnikatele Morvaje, což znamenalo do rodu další značný kapitál.
Babička a matka zkrátka nakázali Narcovi a Vincovi slušnost k bratranci, čehož se jim naprosto nelíbilo, ale co se dalo dělat. Otcovi to bylo jedno, neboť opět podlehl démonu alkoholu a dokonce mu již bylo zakázáno spávat ve vnitřku domu, pročež se musil dělit o boudu s chcípnutým psem.
A jak Jarek dorazil, okamžitě vytasil před hochy nový notebook AlCapone, sadu třísti filmů s Tomem Hanksem, nový mobil bez antény a nové kolo o šesti převodech. Vše si naložil do kumbálu pro hosty, kdež měl tedy teď setnici na dva dny, svým opatrovníkům dal uctivé rozloučení, ti odjeli a Jarda začal spřádat plány  kam si vyrazí na kole, kde je nejlepší signál a zdali je v tomto osídlení napájecí proud, že už má takřka Low Batérry u noťasu.
A nadále mluvil vážným a otrlým hlasem, že tento notebook je velmi nový a velmi cenný, takže kdyby ho milí pánové ráčili nějak poškoditi, bůh jim buď milostiv, aby to splácely jen do konce života. A pak Jarek vsedl na kolo, zařval: „Hurá, jupí,“ a vyjel ku lesu.
Narcis si vzal stranou Vincka a pravil: „Kdepak brácho, takhle to nepůjde. On by nám tu nadělal móresů, to se musí zakročit. On by si myslel kdoví co a pak mu rodiče umřou a co pak. Nic, nic mně neříkej, ten člověk již potřebuje jednou provždy za vyučení.“
A tak se jest stalo a než kostelní zvon uhodil pátou hodinu odpolední, byl promyšlen a důkladně probádán plán.
Plán byl naprosto grandiózní, hotově dokonalý a výnosný. Zaměřen byl na dvě největší Jarkovi slabiny a těmi byli neopojný strach z pavouků, takzvaná arachnofobie a strašná rozmazlenost spolčená se vznětlivou výbušností. Na akci byla potřeba pouze trocha pavouků a umění otevřít přenosný počítač, znám též pod přízviskem notebook.
To se Narcisovi a Vinckovi zadařilo záhy, kdy si k pomoci vyzvali svého neomylného kámoše, který jim už v životě toliko pomohl, třeba jednou, když do vsi byl otevřen nový konzum s lahůdkami. Ale to byli chlapci ještě malý a neměli z toho ponětí. Tím přítelem bylo nevyzpytatelné páčidlo po strýci Vladimírovi z Ruska.
A pavouky jim bylo umožněno získat ještě lehčeji, neboť jejich otec byl nedávno na tahu skrz značné pivsony se svým kolegou z práce, lakýrníkem Bivojem, který má neúprosnou sílu a bydlí v půdě. Tak si pavouci našli nové útočiště na Bivojova parťáka, který teď odpočíval s obkladem na hlavě a odnětí osminohých samců a samic ho pranic netížilo.
A tak se stalo, že Jarí dojel o půl sedmé, celý uříčený a hned vykládal, jak byl v lese a tam je signál, co Narcis a Vincek neuvidí, co jsou jen živi. Pak se vychloubal, jaké je jeho kolo kolo, že na takovém Narcis a Vincek nesedili ani polovičatě a rád by jim ho půjčil, jen kdyby to nebyly takový hoši, jací momentálně jsou.
Pak si poručil večeře, dostal tři chleby se sýrem, na tom rajče a pažitku a pil k tomu kupované mléko a měl nemilosrdně otevřenou hubu a zkaženými zuby od bonbónů hryzal do božího daru. Též si krkl na celé kolo, což se už Narc s Vincem zvedali, ale matka si udělala hrozivým pohledem: „Kuš,“ a hoši si zas sedali.
Poté host promluvil váženým hlasem: „Teď se jdu vyobcovat na WC, pak se chci umýt a pak si zapnu notebook a zahraji si fantastické počítačové hry a vy dva si klidně můžete,“ trochu se odmlčel a pozoroval lstivě hochy, „otevřít okno a poslouchat ten báječný stereo zvuk z mojích repráků s bassy, cha.“ Jarek odešel a Vincek číhl na bratra a pravil: „To se ještě uvidí.“
Mezitím se Jaroslav vyprázdnil v latríně, umyl nahý v neckách a byl takový voňavý a pak zvolal, že teď se jde postřílet a pobít pár nepřátel ze světa virtuality, zákusek ať mu je zanesem do jeho hlavního štábu. Zalezl do kumbálu, Narcis s druhem šli beze strachu za ním a usídlili se těsně za dveřmi pokoje, jen tak, aby slyšeli.
To, co tam uslyšely, nechť zůstane jen mezi námi, neboť slova Jarkova hodí se tak maximálně do filmu v čase po lechtivých relací na komerčních televizí. Ale více by nás měla zajímat neúprosná rána, jak salva z dělobuchu, to protože, a to vám bude hned popsáno.
Vraťme se kousíček v čase. Jak se Jarek umyl, omyl i kolo a šel se vyřádit na pořádné počítačové hře. Vešel do pokoje, obtížen lehkostí a velkolepým životem zasedl ke svému AlCaponovi a chystal se učinit jednoduché kroky ke spuštění systému.
Hned nejprve ho však zarazil pohled na zdevastované zavírání a hned jak odklopil obrazovku, div že mu neobstála hlava zježenými vlasy. A jelikož protože měl v ruce tvrdý mobil a v duši nehorázný strach z pavouků, ten mobil hodil do notebooku, který bouchl tak neobyčejně silně, že kdekdo by mohl potvrdit nadskočení baráku, kde detonace proběhla.
Jarek náhle zčervenal, čož však nebylo vidět, poněvadž byl teď přičmoudlý tak nehorázně jak cikán po čardáši. A hned na to vešli do pokoje bratři Narcis a Vincek a pravili: „No helejme se na tohoto hrdinu. Stále hubu plnou odbojářských a rebelantských keců a hleďme, je zde spatřiti od pána nezvyklá spoušť.“
Slabý Jarek na to jen prohlásil: „Jen mne nechte, výý, výý jedni otroci špatní, však já vám okážu.“
A kdoví, jak by to jen skončilo, jak by zlobou nabuzený Jarek vyčinil bratrancům, kdyby si pro něho nepřijeli opatrovníci, kterým se naskytla rodinná návštěva u Morvajova šéfa Wimbálíka.
To co bylo učiněno záhy skrze opatření zůstane jen mezi těmito zdmi. Snad za zmínku bude nadhozeno, jak černý Jarek úpěnlivě žadonil a žaloval na své bratrance, kteří se ale dušovali, že nic. Leč máma s Morvajem Jarka tloukli hlava nehlava, takhle že se hospodaří s dobrým majetkem, ať jen si mladý pán nemyslí, že bude rozmazlován do nekonečna, až co si zaslouží.
Narcis a Vincek byly pak velmi pyšní na své dílo.
Netrvalo ani měsíc a bratranec Jarek přijel opět na návštěvu. A jak Jarek přijel, tak vytasil před své milé bratrance ještě novější notebook, tentokráte Patriot 200 000 HDL, sadu šesti set filmů s Dustinem Hofmanem, nový sklápěcí mobil a další kolo, jedno teď bude jen do deště a sněhu a mokra a to druhé, nové, na pořádné výlety, neb je lehké jak pírko. Pak ještě Narcisovi a Vinckovi pošeptal namyšleným hlasem, jak tenkrát moc brečel, až se nakonec jelo do Tesca na nákup, pche.
Vincek si vzal Narcise stranou a pronesl jedno ponaučení: Kdo je bohatý a rozmazlený, ten má, jenže ten, kdo je téměř bez ničeho a je skromný se jednou však baže dočká, jen ať si Jarek počká.

 

AUTOR: PETR BOBEK

 

 

   
Winfrskrec page 2008 Designed by Blind Clown