MENU

 
TOPlist
 
 

 
Narcis a Vincek, aneb jak se též může léčit
 
 

To bylo takhle. Narcis šel po návsi za babičkou, kupodivu beze Vincka, jenž zrovna vezl nasáklého otce na trakači z Meruňákovic hnoje. A jak Narcis šel, tak náhle natrefil na plakát, který byl od místních hasičů.
Doslova se tam psalo: V našem lese se usídlila škodná liška, jež má vzteklinu. Kdo jí bez úhony zdraví polapí a v bezzávadném prostředku dopraví na obec, kde bude řádně zalknuta, bude veřejně pochválen přede všemi, ať se to někomu líbí či ne.
A Narcis se po přečtení poškrábal na hlavě a pravil: „To je něco. To bude Vincek koukat. A de se!“ Došel k babičce a ta se ptala: „Kde máš Vincka!? Že vy se zase škarohlídíte!? Nemám pravdu?, nó, já se vám divím.“
Narc mávl jednoduše rukou a šel si pro tvarohové buchty, jenž on tůze rád a vskutku by se po nich utlouk. Pojídal a neustále přemýšlel, jestli by do toho šli, jak by to vůbec provedli, zdali by vůbec se někam  vypravili. Pak ale vešla do kuchyně šouravým krokem babička a poprosila jedlíka, jestli by nenaštípal dříví, že ona nemůže skrz páteř, načež Narcis šel poštípat dříví, jemu to bylo fuk, on je chlap a rád pomůže.
A jak horlivě štípal, pořád  přemýšlel  co a jak a ani si nevšiml, že jaksi nemá v pořádku sekyrku. Ono totiž bylo topůrko jaksi rozviklané. Tudíž se tedy stalo, že při pátém švihu ostří odletělo mocným obloukem kamsi dozadu a Narcis se stačil už jen otočit a říct: „Bóže, to je něco.“
Pak se jen ze chléva babiččina ozvalo zabučení vola, kterého si babička šetřila na válku. Vždycky pravila, že Irák není daleko a čovek nikdy neví. Narcis zbledl. V tom přišel vrátky jeho bratr Vincek a mluvil sprostým hlasem: „Ten táta si taky nedá pokoje, já to nechápu. Máma mě pak zas zbůhdarma zviksovala, že dělám kravál, ale já žádný nedělal, namoutěkutě, blbá rodina.“
To však jeho bratra vůbec nezajímalo. Babička naštěstí zatím ničeho nepostřehla, jelikož poslouchala LP-čko Waldemara Matušky a to musí jít všecko stranou, a tak se oba hoši mohli nepatrnými krůčky přibližovat k volově chlévu, poněvadž již delší dobu se z něho nic neozývalo a to bylo divné.
Potichu, opravdu potichoučku se kluci vplížili do chlíva a tam jim bylo umožněno něco spatřit. Na slaměné podestýlce ležel mrtvý vůl se zaraženou sekyrkou v hlavě a kolem dokola bylo krve, no jak z vola. Načež Vinc pravil: „A jéje, tys to teda vyved, brácho.“
Brácha byl ale ztuhlý, ve tváři sinalý a v ďolíčkách červený a mlčel. Oba hoši se na sebe podívali a zvolali: „Co teď!?“ V tu ránu napadla Narcise myšlenka. Řekl: „Hele, co kdybychom ho prostě v noci někam odklidili a babičce řekli, že se prostě zaběhl.“ Na to jeho bratrovi nezbylo nic jiného, než ho pochválit a usoudit, že to jináč asi nepůjde.
Akce byla provedena ještě téhož večera. Narcisovi a Vinckovi stačilo nastražit na otce láhev rumu a vše šlo ráz na ráz. Tatík se ztratil a maminka jej šla hledat. To umožnilo bratrům vytratit se z obydlí směr po návsi za babičkou, respektive chlív vola.
Cesta proběhla poměrně v klidu, jen Vincek ve tmě napálil strašlivě do sloupu a to hochy zdrželo o dobré sekundy. Ale i přesto dorazili do k vytouženému cíli. U bábí se už nesvítilo, to značilo, že již dřímá, což chlapcům přišlo velmi vhod a tak se mohli opět přiblížit k, teď už bývalému, příbytku volovu.
Co však  spatřili po otevření jim takřka vyrazilo dech a Narcis pravil: „No to je mně pěkný nadělení, to jsme tedy uzpůsobili, jen ať někdo řekne.“ Oni totiž spatřili kromě mrtvého vola, sekyry v jeho hlavě a mnoha krve i svého opilého otce, jak se tam válí a vše je mu úplně jedno.
Kluci se velmi poděsili a nevěděli co teď. „Co teď?!“ táže se Vincek Narcise. On odvětil že neví, jak to provedou, ale je veliké štěstí, že otec spí, jelikož kdyby nespal, tak by to štěstí nebylo, i když by nejspíš řádně nespolupracoval se svými smysli, ale člověk nikdy neví.
Oba tedy začali zádumčivě přemýšlet. Přemýšleli tak dlouho, až dostal Narcis bohabojný, leč naprosto bezchybný a grandiózní nápad. Byla to idea, která může pomoci jak jim v těžké patálii, tak i jejich otci od surového alkoholismu, ale musil by se provést bez jediné chybičky.
Pošeptal tedy plán Vinckovi, ten chvíli přemýšlel s rukou u brady řka: „Nevím, nevím, něco na tom přec bude a co by ne. Jdeme na to.“
Nejtěžší na celé improvizované akci bylo to, najít topůrko od vymknuté sekyrky. Hledali jej dobrých pár půlhodin, až ho nalezli u špalku, kde Narcis předtím měl štípat, načež hoši si promluvili rozuzlujícím hlasem: „Ajo.“ Pak už jen stačilo spícímu tatíkovi vnutit do ruky to topůrko, jít dom a s pocitem odlehčenosti odputovat na kutě. Matka už byla doma, jelikož si řekla, že to nemá cenu, ale ať si jí starej nepřeje, to snad nikdo nezažil.
Druhý den bylo ve vsi pozdvižení. Babička, hnedle jak se probudila, vyskočila a cupitala dát nažrat volovi slámy a trochu mu také načančat podestýlku, aby se taky trochu měl. To co tam u něho  spatřila  se jí vryje do paměti nezapomenutelným ryjákem, poněvadž se jí naskytl ohromující pohled. Spatřila svého zetě, jak rozcuchaný nevěřícně stojí nad jejím milovaným dobytkem,  jenžto se tam  válí mrtví v krvi se zapíchnutým ostřím sekyrky v hlavě. Pak bábí spatřila vypitou a dočista prázdnou lahev od rumu, což byla poslední kapka ohně na střechu.
Nejprve se o ní pokoušeli mdloby, div že se nesvalila ku podlaze, ale pak se v ní přece jenom vzepjal duch mládí z partyzánského odboje a zavýskla: „Běda!“ Poté se přiblížila ráznými kroky k vrahovi, ten naprázdno polkl a zbledl a pravil: „Ale?!“
Jenže to už babča měla v ruce karabáč a v druhé důtky a hnala opilce vesnicí po návsi, kolem Jednoty, pak kolem rybníku až ke kapličce svatého Magdalénka, kde ji chytl klasický ischias a ona zvolala: „Ajta, ajta, to je bolest.“
Otec měl tedy volný průchod domů, kde si smutně lehl na dřevěnou lavici, jelikož manželka s ním už dávno ve své posteli lehávat nechtěla. Na té lavici ani nevnímal dvě její facky a mluvil inteligentním hlasem, že s pitím jest konec, že je to ohavnost zvrhlá a nepřináší nic dobrého.
Svůj slib dodržel, ale jenom týden, poněvadž mu na sobotu přijel strýc Maxim a litrem slivovice a on měl vůbec co dělat, aby ji nevypil hned jen tak na posezení.
Tu Vincek šťouchl loktem do Narcise a mluvil, jestli by nebylo u babičky třeba zas poštípat dříví, ale teď pořádně a pěkně s fortelem a od podlahy.


Vysvětlivky:

arci- u výrazu přidání na důrazu (arcipořádně-maxipořádně, nejvíc pořádně...)
namoutěkutě- na mou duši

Upozornění:

-všecky osoby, zvířata, interiéry a exteriéry jsou vymyšleny rozvinutou fantazií, takže si buďte zcela jistí, že o Vás to není, i když se tam může někdo najít.
-za chyby neručím

 

AUTOR: PETR BOBEK

 

 

   
Winfrskrec page 2008 Designed by Blind Clown