MENU

 
TOPlist
 
 

 
Narcis a Vincek, aneb jak to všechno začalo
 
 

Bratři Narcis a Vincek byly z vesnice, moc se jim to líbilo a tak si ji chtěli zvelebit podle vlastního úsudku. Všichni narušitelé, rebelové a rebelanti nechť se teď těší na zadostiučinění a ať si jen nemyslí, jak jim všechno projde do jádra.
Ještě pro úplnost aby bylo dodáno, že Narcisovi bylo let čtrnáct, tedy věk už skoro dospělosti a Vinckovi bylo o něco méně, protože na sále šel až po bratrovi, jelikož oboum naráz se to nepovedlo. A ještě pro arci úplnost bude zadáno, že jejich otec Lumír byl opojný alkoholik a matka je neměla moc v lásce, protože jí v hošenčích třech letech vypili misku smetany bez dovolení. Ale to jim bylo docela jedno, neb snili, že si najdou práci a budou mít své.
Co jim však docela vadilo, byli situace, kdy se jejich matka promlouvala se sousedkou Němcovou, která bydlila na druhém konci vsi, kilometr od Vincovi a Narcovi matky. Celá náležitost vypadala následovně: Matka Kateřina si sedla na pohodlné sofa a jako dnes to dělají mladí SMS-kami či přes ICQ, tak matka vyslala Vincka se zprávou, který běžel přesně 500 metrů vesnicí a tam už čekal Narcis, který zprávu vyrozuměl a běžel za paní Němcovou. Ta ho vyslyšela, obvykle řekla: „Hmm,“ a už odpovídala na dotaz či větu, nebo co bylo zrovna usneseno mezi oběma kamarádkami. A tak to šlo pořád dokola, dokola, až těm ženštinám neuschla huba anebo si neměli co říct.
A právě při těchto úkonech stran debaty, nejen že bratři ztratili drahocenný čas, jenžto mohli vyplnit třeba fantastickým stavěním bunkrů nebo psaním romantických básniček dívčímu pohlaví, ale také je to štvalo z důvodu toho, jak se ty zpropadené lenošky bavili o nich. Často se tedy stávalo, že Vincek vyřizoval bratrovi poselství, že Narcis je trotl nedochůdná, jak za nic nestojí a ten mu zase zvěstoval: „To teda je, ale ten jeho bratr je taky pěknej výkvět, no to ste si to ženská nadělala, ale tím je beztak vinen ten váš alkoholik, no jen ať se na něho někdo podívá.“
Ale hoši časem moudřeli, jak pomalu stárli a tak si řekli, že tohle shazuje všechny zákonné meze a jak oni k tomu přijdou. To se musí vykumplírovat, jak je bůh nad nimi, čert pod nimi a očistec mezi tím. Jenže takový plán není jen tak, potřebuje přece jenom trochu fištrónu, sebevůle a arci že odhodlání. To je dneska ale skutečně potřebné snad ku všemu.
Bylo to takhle o sobotě, otec Lumír odešel pařit se strejdou Lumíkem na nové sousedství a maminka Kateřina si udělala kafčo, sedla si hezky do křesílka, natáhla si svoje chlupaté nožky na stoličku vytáhlou a potaženou samou látkou, což bylo neobvykle pohodlné a krásné na dotek. A jak si tam hověla, tak obvolala hochy, že je žádostivá diskuse se svojí kámoškou Němcovou, pánové ani neprotestovali, neboť si řekli, jak to stejně nemá cenu, ale ať jen si nikdo nemyslí, jednou se něco ohledně tohohle stane. Ještě však netušili, že to něco, to co pomůže hochům, to něco se stane právě dnes.
Vše začalo jako vždycky, většinou zahájila dialog paní Kateřina, to bylo Vinckovo, ten běžel půl kiláku a tam čekal dychtivý Narcis, jenž převzal zprávu. Právě teď to bylo: „Čau Anežko, nadhoď nějaký téma, ať se nenudíme.“ Zkrátka a dobře, takový typický dialog se vším všudy. Nás aby ale teď zajímal jeden vzkaz od matky, a to: „Tak co jinak Anež, jak ti dupou králici?!“
Vincek jako v obvyklosti převzal poselstvo a vyřknul je Narcisovi. Ten se hluboce zamyslil, poškrábal se na hlavě a pravil, že na tom něco bude, uvidíš   brácho a běžel.
Bez výzvy vešel do stavení Němců a tam vyřkl zprávu, ale ne úplně doslova, ale řekl: „Teta, prý vám utekly králíci.“ Ta na to: „Cože?“ a než se kdokoli nadál, byla šupem ze stavení tak střelhbitě, že ani světlo by se za ten výkon nesmělo stydět. A jak vyběhla, tak najednou zjistila, jak žádné králíky vlastně nemá, co si to ta bába jen vymejšlí. A poslala po Narcisovi odvětění.
„Co zas máte ženská, já už nevím, vy furt něco máte proti mě.“ Zpráva byla vyřízena důkladně mamince a to by se mělo nejmíň vidět, to co se následně rozpoutalo. Paní Kateřina sáhla do svého šuplíku nehorázných slov a vyřkla: „No jó, aby nebylo ubyto, paní machmazél je nedůtklivá a velmi podrážděná. To se jí jen nepatrného něco řekne a ona pukne jak Vesuv.“
A ta zas na to: „I podívejme se, já nevím, kdo si tady ze mě dělal pšouky, milá paní.“
„Jaképak pšouky paní, to není tohle už k snesení, já vám dám. Jen jsem se prostě zeptala, jakýpak copak.“
„Pěkně jste se zeptala, jen co je pravda.“
A tak se stala událost, že se tyto kamarádky ještě chvíli takto titulovali, až to paní Anežka Němcová nevydržela, vstala těžce ze židle a provedla zadostiučinění. Ze hřebíku v kolně ondala vidle a už si to šinula trasou, kterou skrze tahleta dorozumívání bratři Vincek a Narcis znali.
A ty vidle si nenesla jen tak, ty dostali za úkol propíchnout pneumatiku u trabantu Narcovi a Vincovi rodiny, ono to udělalo „pčí,“ a „fijů,“ a jedna strana trabantu náhle níž než ta druhá. A to si zas nenechala líbit paní Kateřina, vzala tu stoličku  na níž měla ty nohy natáhlé, a švihla jí po Němcové, ta jí obdržela přímo doprostřed hlavy, mocně zaúpěla a flákla sebou jak žok brambor. Neležela tam však věčnost, zvedla se, aby provedla protiútok v tomto krveprolití.
Ona uchopila silně ty vidle a hodila jimi jak mistrný oštěpař a ty vidle při letu vůbec neměnili směr a paní Němcová mířila na paní Kateřinu, která se ale v poslední chvíli stačila vyhnout. Ale co se jim nevyhnulo byly parádní dřevěné velké hodiny s kyvadlem po babičce. Tak to kyvadlo tam už pak nebylo a zůstal jen ciferník a pérka a ozubená kola.
A paní Katy se náhle tak naštvala, rozčepýřila a vlasy jí nadskočily. Vzala to kyvadlo, sejmula s ním neopatrně osm váz a s tím kyvadlem, co už kyvadlo vlastně nebylo, vyšla ven, co na tom, že se jí podlamovala kolena. Venku chytla pod krkem paní Anežku, ta jí pravila: „Tak co,“ a hned obdržela tím kyvadlem do lebky tak neobvykle pronikavě, že náhle padla na úmrtí. To se však nakonec ale nekonalo, byl to jen otřes mozku, který dneska, no neříkejte, zoperuje každý podřadný uklízeč sanatoria.
Dopadlo to tak, že už si bratři našli čas na stavění bunkrů a na děvčata, ale nakonec si řekli, že raději odteď budou lidem pomáhat, co na těch pár krocích by sešlo.

 

AUTOR: PETR BOBEK

 
   
Winfrskrec page 2008 Designed by Blind Clown