MENU

 
TOPlist
 
 



2 0 0 8

Článek ve Zpravodajském týdeníku Táborska - Palcát

O CO SE JEDNÁ:
Článek jsme napsal na svůj vlastní popud po zjištění, že Táborsko je téměř celé prolezlé jen a jen diskotékama a jak se všichni baví pouze o nich a jimi jenom žijí. Tady bych tuto úvodní řeč ani moc nerozváděl, po přečtení si musí každý obrázek udělat sám. A kdybyste článek moc nechápali, nebuďte smutní nebo naštvaní, ani já po opětovném pročítání místy zírám na nějaké věty. Tenkrát jsem totiž článek sepsal a jak se říká, se zavřenýma očima čekal a doufal, zdali článek otisknou.

Diskotéky na Táborsku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Život ve verších

Život ve verších

Když jsem byl ještě hodně malý
a nevěděl, co je tma,
přišli za mnou v noci skřítci,
byli malí a byli dva.
První měl čepici střapatou,
červenou jak rak,
ten druhý čapku s bambulí,
rudou zrovna tak.
„Skřítci, co tu děláte?“
„Slídíme a běháme.“

Když jsem byl ještě hodně malý
a sám neznal, co je strach,
kouknul jsem se na nebe
a po něm letěl drak.
Hlav měl sedm jako hříchů
a musel je svěšet,
a když ten drak roztrhl mrak,
zlato začalo jen na mě pršet.

A když jsem jednou vyrostl
a stal se ze mě muž,
koupil jsem si s papírem
i černo černou tuš.
Sedl jsem si jen tak na zem
a pozoroval svět,
když v tom pode mnou projdou skřítci,
už jsou velcí a je jich pět.
A tak jsem jenom nakreslil
v dáli západ slunce,
co padá, padá pořád dolů,
padá furt a končí v tůňce.

Když jsem jednou zestárl
a už sám věděl, co je strach,
koukl jsem se do země
a na ní ležel prach.
Zabolelo mě u srdce
a lekl jsem se tak,
že podívám se na nebe,
na roztržený mrak.

A když jednoho dne přišel den,
kdy umřel jsem tak sám,
zmiňuji jen jednu větu:
„Omlouvám se vám.“
Za jeden život ve verších,
se skřítky a mým drakem,
vymyšlenými básněmi
a vystříleným prakem.
Omlouvám se, že odcházím
a všechny vás tu nechám,
tolik let jsem času měl
a teď najednou spěchám.
Omlouvám se a odcházím,
snad přijdete pak za mnou,
teď však jdu jen sám a sám jdu,
mojí vlastní cestou. 

Po schodech až do nebe,
než dojde dopis od tebe,
než odepíšu psaní krátké,
z mé krásné životní básně.


2 0 0 7

Článek ve Zpravodajském týdeníku Táborska - Palcát

O CO SE JEDNÁ:
Článek je o pražské výstavě mnohokrát diskutovaného Codexu gigas, známém spíše jako Ďáblova bible. Článek mi doporučila napsat moje nejoblíbenější paní učitelka, p. uč. Smolíková (mimojiné také kolegyně spisovatelka) po naší návštěvě Prahy a shlédnutí výstavy, která mě víceménně zklamala už jenom z toho důvodu, že proto, abych o velkolepém díle zjistil více než jsem doposud věděl, je potřeba více, než jen deset minut koukat na zasklený Codex a poslouchat výklad nahraný na magnetofon. . . Inu, přečtěte a posuďte sami.

Mediální hvězda - Ďáblova bible - očima táborského studenta knihovnictví
klikněte na obrázek pro jeho zvětšení

 



 

 

 

 

 


2 0 0 6

Série povídek o dvou bratrech jménem Narcis a Vincek

První povídka nese výstižný název Jak to všechno začalo a je o tom, jak oba bratři zavinili velkolepou hádku jejich matky s její kamarádkou na ostří nože a z toho důsledku se rozhodli být lidem svým přičiněním prospěšní.

Ukázka:
. . .uchopila silně ty vidle a hodila jimi jak mistrný oštěpař a ty vidle při letu vůbec neměnili směr a paní Němcová mířila na paní Kateřinu, která se ale v poslední chvíli stačila vyhnout. Ale co se jim nevyhnulo byly parádní dřevěné velké hodiny s kyvadlem po babičce. Tak to kyvadlo tam už pak nebylo a zůstal jen ciferník a pérka a ozubená kola.
A paní Katy se náhle tak naštvala, rozčepýřila a vlasy jí nadskočily. Vzala to kyvadlo, sejmula s ním neopatrně osm váz a s tím kyvadlem, co už kyvadlo vlastně nebylo, vyšla ven, co na tom, že se jí podlamovala kolena. Venku chytla pod krkem paní Anežku, ta jí pravila: „Tak co,“ a hned obdržela tím kyvadlem do lebky tak neobvykle pronikavě, že náhle padla na úmrtí. To se však nakonec ale nekonalo, byl to jen otřes mozku, který dneska, no neříkejte, zoperuje každý podřadný uklízeč sanatória.
Dopadlo to tak, že už si bratři našli čas na stavění bunkrů a na děvčata, ale nakonec si řekli, že raději odteďkon budou lidem pomáhat, co na těch pár krocích by sešlo.

Druhá povídka s podtitulem Jak se také může léčit alkoholismus je zvláštní tím, že to byla první dokončená povídka Narcise a Vincka, ještě před tím, než to vlastně celé začalo. Bratři v tomto příběhu využili zabití vola ke zpytování svědomí svého otce a jeho následném vyléčení z alkoholismu.

Ukázka:
. . . už jen stačilo spícímu tatíkovi vnutit do ruky to topůrko, jít dom a s pocitem odlehčenosti odputovat na kutě. Matka už byla doma, jelikož si řekla, že to nemá cenu, ale ať si jí starej nepřeje, to snad nikdo nezažil.
Druhý den bylo ve vsi pozdvižení. Babička, hnedle jak se probudila, vyskočila a cupitala dát nažrat volovi slámy a trochu mu také načančat podestýlku, aby se taky trochu měl. To co tam u něho spatřila se jí vryje do paměti nezapomenutelným ryjákem, poněvadž se jí naskytl ohromující pohled. Spatřila svého zetě, jak rozcuchaný nevěřícně stojí nad jejím milovaným dobytkem, jenžto se tam válí mrtví v krvi se zapíchnutým ostřím sekyrky v hlavě. Pak bábí spatřila vypitou a dočista prázdnou lahev od rumu, což byla poslední kapka ohně na střechu.
Nejprv se o ní pokoušeli mdloby, div že se nesvalila ku podlaze, ale pak se v ní přece jenom vzepjal duch mládí z partyzánského odboje a zavýskla: „Běda!“ Poté se přiblížila ráznými kroky k vrahovi, ten naprázdno polkl a zbledl a pravil: „Ale?!“
Jenže to už babča měla v ruce karabáč a v druhé důtky a hnala opilce vesnicí po návsi, kolem Jednoty, pak kolem rybníku až ke kapličce svatého Magdalénka, kde ji chytl klasický ischias a ona zvolala: „Ajta, ajta, to je bolest.“
Otec měl tedy volný průchod domů, kde si smutně lehl na dřevěnou lavici, jelikož manželka s ním už dávno ve své posteli lehávat nechtěla. Na té lavici ani nevnímal dvě její facky a mluvil inteligentním hlasem, že s pitím jest konec, že je to ohavnost zvrhlá a nepřináší nic dobrého.


Zatím poslední zcela dokončený díl série s názvem O bratrancovi Jarkovi. Tato povídka má spíše za jedno parodovat bohatství a rozmazlované dětičky a za druhé načrtnout mírnou karikaturu ve výchově svých potomků, kde vyplívá, že se později naprosto vymkne z rukou.

Ukázka:
To co bylo učiněno záhy skrze opatření zůstane jen mezi těmito zdmi. Snad za zmínku bude nadhozeno, jak černý Jarek úpěnlivě žadonil a žaloval na své bratrance, kteří se ale dušovali, že nic. Leč máma s Morvajem Jarka tloukli hlava nehlava, takhle že se hospodaří s dobrým majetkem, ať jen si mladý pán nemyslí, že bude rozmazlován do nekonečna, až co si zaslouží.
Narcis a Vincek byly pak velmi pyšní na své dílo.
Netrvalo ani měsíc a bratranec Jarek přijel opět na návštěvu. A jak Jarek přijel, tak vytasil před své milé bratrance ještě novější notebook, tentokráte Patriot 200 000 HDL, sadu šestiset filmů s Dustinem Hofmanem, nový sklápěcí mobil a další kolo, jedno teď bude jen do deště a sněhu a mokra a to druhé, nové, na pořádné výlety, neb je lehké jak pírko. Pak ještě Narcisovi a Vinckovi pošeptal namyšleným hlasem, jak tenkrát moc brečel, až se nakonec jelo do Tesca na nákup, pche.
Vincek si vzal Narcise stranou a pronesl jedno ponaučení: Kdo je bohatý a rozmazlený, ten má, jenže ten, kdo je téměř bez ničeho a je skromný se jednou však baže dočká, jen ať si Jarek počká.


V rozdělané povídce Sebevrah Narcis a Vincek zachraňují životem zklamanému panu Brdečkovi, jak se jim to povede však nevím ani já sám, neboť povídka nejspíš nikdy nebude dokončena. Tady je však krátká ukázka ze začátku:

Pan Brdečka ze vsi měl značné potíže. Nejen, že mu zaběhl pes, kocour a prase, ještě měl tušení, že mu zahýbá manželka, jelikož už prostě nemohl věřit tvrzení, že mezi paní Brdečkovou a sedlákem Malíkem je jen holé přátelství. Nejúpornější to bylo tento poslední měsíc, to pan Bredečka svojí ženu skoro neviděl, jestli jí vůbec viděl a strašně si proto zoufal. A jak se vše stupňovalo, on mu ještě syn utekl s cikánkou a dcera zas s nagelovaným a pronáušnicovaným chlapcem, s kotníčkovýma ponožkama a oholenýma nohama.
Zkrátka a dobře, pan Brdečka v těchto chvílích prožíval něco, čemu dnešní mladí říkají deprese..

   
Winfrskrec page 2008 Designed by Blind Clown